Funkční trénink je v současné době velký fenomén. Kdo necvičí funkčně, jako by vlastně necvičil vůbec. Když se ale podíváte na tréninkové plány různých trenérů či cvičenců, kteří funkční trénink „dělají“, budou se pravděpodobně diametrálně odlišovat. Jaké jsou hlavní body, ve kterých se funkční trénink liší od „funkčního tréninku?“
JEDNODUCHOST
Původní funkční trénink byl koncipován tak, že člověku usnadňuje běžný život a běžné pohybové stereotypy, se kterými by tedy v první řadě měl pracovat. Staví na základních komplexních cvicích, které zatěžují více svalových partií, zaměřují se na optimální stav hlubokého stabilizačního systému. Ke cvičení není potřeba tisíce různých nejnovějších vychytávek a už vůbec není potřeba používat několik cvičebních pomůcek najednou. Netvrdím, že funkční trénink je pouze o práci s vahou vlastního těla, i když ve velké části ano, ale vystačíme si s opravdu malou základnou pomůcek a není tedy třeba mít gym vybavený haldou různě barevných věciček, ve kterých se už nevyzná ani sám trenér, natož klienti.
INDIVIDUALITA
Funkční trénink je vhodný pro každého. Je ale nutné, aby byl individuální, což znamená, že musí být přizpůsoben každému klientu na míru. Každý, kdo se o cvičení více zajímá, jistě ví, že jiný trénink bude mít patnáctiletá atletka a jiný trénink šedesátiletý děda, který celý den prosedí u televize. Ač jsou i ve funkčním tréninku cviky, které se dají aplikovat na všechny věkové skupiny, pohlaví a bez ohledu na fyzickou aktivitu (základní zpevňovací cviky na HSS, mobilita a podobně) a tyto základní cviky tvoří páteř celého cvičení, je nutné k nim doplnit tu „omáčku“ okolo, která právě danému jedinci bude nejvíce prospěšná a pomůže mu s jeho problémy a cíli.
VELKÝ DŮRAZ NA ZDRAVOTNÍ HLEDISKO
Dost často můžeme vidět tréninky, které člověku pomohou s dosažením jeho cílů. Pomohou mu hubnout, pomohou mu zvýšit maximálku na deadlift… nebo mu prostě umožní se mezi známými pochlubit, že chodí do fitka. Často se pak ale stává, že takoví jedinci po půl roce cvičení trpí na bolesti kolen, zad, mají svalové horečky… a pak jsou dvě východiska: buď si to nepřipouští, cvičí dál dle stejného programu a i když zvedají čím dál víc, jejich tělo trpí čím dál víc a nakonec skončí v péči fyzioterapeutů; nebo začnou včas svůj tréninkový plán upravovat, přidají do něj i něco z funkčního tréninku a bolesti a potíže časem odezní.
Funkční trénink staví zdraví na první místo. Jedinci či trenérovi, který se funkčnímu tréninku věnuje, se nikdy nesmí stát to, že se mu bolesti zhoršují či se objevují nové (související s tréninkem, samozřejmě). Vždy by se měly nejprve odstranit problémy pohybového aparátu, potom až přichází na řadu práce na dalších cílech. Pokud přijde například klient s bolestí kolen a šíleně zkrácený s cílem dřepovat tolik a tolik, nezačneme hned zatížený dřep, ale půjdeme postupně, od cviků protahovacích, mobilizačních, základních zpevňovacích, jednodušších a průpravných variant na dřep až po samotný dřep. Tím se dostáváme k dalšímu bodu.
POSTUPNOST
I když například cviky ze silového tréninku s osou či kettlebellem (třeba dřep, mrtvý tah, swing) také do funkčního tréninku patří, správný trenér vás nikdy nepostaví hned pod osu a nenechá vás hned se zatížit. Bude vás ze začátku nutit do tréninku, kdy se téměř nezapotíte, možná to bude i nuda, ale budete vědět že je to správně a všechny tyhle přípravné tréninky vám potom na těch „ostrých“ pomohou zvedat víc, víckrát a efektivněji. Pokud máte třeba špatnou mobilitu, jste zkrácení, něco vás bolí, určitě nedřepnete tolik, jako se správným rozsahem ve všech kloubech a bez bolesti. Když si projdete kvalitní přípravou, vše bude o mnoho jednodušší. Dal by se zde použít citát „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ – protože u strečinkových, mobilizačních a přípravných cviků budete pravděpodobně trpět (ať už bolestí při protahování či nudou u těch „jednoduchých“ aktivizačních“ cviků), ale těžké cviky se vám pak budou provádět jedna báseň. Nikdo se nenaučil shybovat tím, že neustále skákal na hrazdu a neustále selhával. Ale přes postupné progrese od svícnů na podložce až po reverzní shyby to jde.
ZÁVĚR
Nemám nic proti kvalitně sestavenému kruhovému tréninku s pomůckami. Jde pouze o to, že prostě nejde o funkční cvičení. Funkční cvičení je takové, které je zaměřeno na jedince a jeho pohyby ať už v běžném životě (pokládání a zvedání břemene, lehání, vstávání, sed, přitáhnutí se...) až po specifické pohyby, které využívá například ve svém hlavním sportu, jedná-li se o sportovce, nebo třeba v zaměstnání. Pomáhá člověku k efektivnějším a méně namáhavým pohybům.
Příště, až někde uvidíte nápis „funkční trénink“ na duhovém pozadí s fotkou krásně nalíčených dam hopsajících na bosu, držících v ruce flexi-bar a na hlavě růžový dvoukilový kettlebell, můžete se usmát a posoudit kvalitu dané nabízené služby. ? A naopak, až budete mít tu čest potkat trenéra se svěřencem, který mu hodinu leží na podložce a „nic nedělá“, budete vědět, že dělá sakra hodně a že jednou to dotáhne dál, než všechny ty dámy z bosu na plakátu.
