Olympijské vzpírání

Olympijské vzpírání (často zkráceně vzpírání, anglicky „olympic weightlifting“), je sportovní odvětví, ve kterém jde o to, aby sportovec nazvedal co největší váhu prostřednictvím dvou zvedů – trhu (anglicky „snatch“) a nadhozu (anglicky „clean & jerk“). Každá discplína (nejprve trh, poté nadhoz) se hodnotí zvlášť a jejich výsledek v kilogramech či librách se sčítá. Není divu, že se zájem veřejnosti o vzpírání zvyšuje. Pojďme si shrnout historii vzpírání, rozebrat jeho disciplíny, vyjmenovat si soutěžní kategorie a říci si něco o jeho zařazování do tréninku.

Historie vzpírání samozřejmě sahá do dob dávno minulých, jelikož zvedání těžkých věcí je součástí lidského života již od pradávna. Již od antiky se lidé bavili zvedáním těžkých závaží a břemen, tehdy to ale fungovalo spíše formou exhibicí.

První vzpěračské závody podobné dnešní formě se začaly objevovat až v devatenáctém století. Vzpírání dokonce mělo tu čest stát se olympijském sportem již na prvním ročníku olympijských her v roce 1896 v Aténách v Řecku. V letech 1928 – 1972 se na olympijských hrách soutěžilo v trojboji zahrnujícím trh soupažný, nadhoz soupažný a tlak soupažný (ten byl později vyřazen kvůli obtížnému hodnocení a častým zraněním zad).

Od roku 1976 olympijské vzpírání zahrnuje tzv. olympijský dvojboj, jehož součástí je pouze trh soupažný a nadhoz soupažný.

Před soutěží probíhá vážení vzpěračů a následné rozřazení do hmotnostních kategorií (viz níže). Soutěžící nejprve soutěží v trhu soupažném (obvykle vzpěrači nastupují dle nahlášené váhy na čince, kdy se váha činky postupně zvyšuje), následuje přestávka a poté soutěží v nadhozu soupažném.

Každý vzpěrač má tři pokusy na trh a tři pokusy na nadhoz. Na každý pokus má závodník jednu minutu od naložení váhy na činku (stopky se zastavují v momentu, kdy se kotouče odlepí od podložky). Váhu na pokusy si závodník nahlašuje předem. Pokud se mu pokus na dané váze nepovede (a nebyl-li to již třetí, tzn. poslední, pokus), může zkusit zved s danou váhou znovu nebo váhu navýšit a pokračovat na váze vyšší. Snižování váhy není povoleno.

Neúspěšný pokusy se dělí na „nezdařené“, a „neplatné“. Nezdařený pokus je takový, který nebyl dokončen (například vzpěrač vůbec nedotáhne činku nad hlavu a podobně). Neplatný pokus je takový, který byl proveden v plném rozsahu, ale nebyl uznán rozhodčími z důvodu nějaké nepovolené techniky či pohybu.

Základní mužská osa má 20 kg, ženská osa 15 kg. Na tyto osy se dále nakládají kotouče, až se dosáhne požadované hmotnosti na čince.

Výsledek trhu (v kilogramech či librách) je přičten k výsledku nadhozu a tím se určuje celkový výkon vzpěrače. Případně se používá tzv. Sinclairův koeficient, který porovnává výkon vzpěrače s jeho hmotností při předsoutěžním vážení.

Na většině závodů jsou vzpěrači rozčleněni dle své aktuální hmotnosti do váhových kategorií.Mužské kategorie: do 56 kg, do 62 kg, do 69 kg, do 77 kg, do 85 kg, do 94 kg, do 105 kg, nad 105 kgŽenské kategorie: do 48 kg, do 53 kg, do 58 kg, do 63 kg, do 69 kg, do 75 kg, do 90 kg, nad 90 kg

Mimo to jsou samozřejmě různé věkové kategorie, případně se na některých závodech výkony hodnotí dle Sinclairova koeficientu.

Pokud se chcete vzpírání věnovat pouze jako doplňkové aktivitě, případně rekreačně, základem je hlavně kvalitní obuv. (Fakt že musíte mít k dispozici olympijskou osu a kotouče beru jako samozřejmost.) Ze začátku postačí jakákoli pevná bota s vyvýšenou podrážkou. Pokud začne váš vztah ke vzpírání být vážný, vyplatí se pořídit si přímo vzpěračské boty, tzv. „vzpěračky“. V dnešní době je i na českém trhu velký výběr značek a modelů a určitě je nutné si boty vyzkoušet (většina specializovaných prodejen nabízí i možnost vyzkoušet si botu přímo při pohybech s osou). Bota by měla být pevná, poskytnout vám oporu, ale zároveň nijak neomezovat a netlačit. Co se týče velikosti, v botě by nemělo být opravdu žádné místo navíc a většina lidí má vzpěračky o číslo menší než jiné boty.

Pokud zvedáte vyšší váhy, může se vám hodit používat různé bandáže a omotávky, převážně se využívají bandáže na kolena a na zápěstí. U vyšších vah vám také jako opora může posloužit vzpěračský opasek.

Co se týče oblečení, na trénink postačí jakékoli upnuté. Za sebe doporučuji dlouhé legíny (dochází ke kontaktu těla a osy, takže není dobré mít holou kůži) a upnuté tílko. Na vzpěračské závody je nutné vlastnit singlet, což je celotělový úbor.

Vzpírání je skvělý doplňkový sport k většině jiných sportů. Rozvíjí totiž rychlost, sílu, přesnost, koordinaci, mobilitu a tím přispívá k všestrannosti a rozvoji sportovce.

Je to ale technicky náročný sport a proto je nutné se ho učit pod dohledem zkušeného trenéra. Pokud chcete se vzpíráním začít, rozhodně není rozumné učit se ho o samotě. Ve většině větších měst naleznete specializované vzpěračské kluby se zkušenými trenéry, kteří vám jistě rádi pomohou a budou asistovat ve vašich začátcích.