0
Košík

V tuto chvíli nemáte žádné produkty v Košíku

Trénink

Náš fanoušek Tomáš a jeho 180 km dlouhý pěší trek

Seznamte se s Tomášem, naším osmnáctiletým fanouškem, který se kromě toho, že studuje pozemní stavitelství, věnuje odmalička sportu. V šestnácti letech začal běhat vytrvalostní běhy a o dva roky později uběhl svůj první ultraběh na 50 km. Letos o letních prázdninách se však rozhodl pro něco, co je pro spoustu z nás asi nepředstavitelné. Sám se vydal na 180 km dlouhý pěší trek přes Malou Fatru až do Nivnice.

Co ho k tomu přivedlo? Co ho motivovalo pokračovat v náročné cestě? Jaké krize si prožil a jak se s nimi vypořádal? O tom si s námi popovídal v následujícím rozhovoru.

Vydal ses na 180 km trek. Co tě přivedlo na ten nápad, vyrazit na tak dlouhou pěší túru? Jak dlouho ti cesta trvala?

Na tento trek jsem šel, protože jsem chtěl zažít dobrodružství, na které budu velmi dlouho vzpomínat. Šel jsem týden, přesněji od soboty 29.6., kdy jsem o půl druhé odpoledne vysedl z autobusu u hotelu Diery a vydal se na cestu. V pátek 5.7. jsem úspěšně patnáct minut po dvanácté došel do cíle.

Proč ses rozhodl zrovna pro Malou Fatru? Byl jsi někdy předtím na některém z navštívených míst?

Malá Fatra mě hodně dlouho lákala. Ať už z vyprávění lidí, kteří tam byli na pár dní, tak i kvůli tomu, že Malá Fatra je celkem blízko od domova. Na Malé Fatře jsem předtím nikdy nebyl, jediné místo, kde jsem už v minulosti byl, je Trenčín, kterým jsem procházel předposlední den treku.

Na cestu jsi vyrazil sám. Neměl jsi strach? Co tě motivovalo k tomu, aby ses prostě sám sbalil a šel?

Jak se říká: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ a jelikož cesta vedla celkem hodně přes lesy, strach jsem nechal raději doma. Motivovala mě hlavně touha po dobrodružství, chci mít hodně zážitků a zkušeností, které mohu předávat dál a jak jinak toho dosáhnout, než vystoupit ze své komfortní zóny a jednoduše si pro ně jít.

Máš nějaký nezapomenutelný zážitek s místními lidmi? Jak na tebe působili? Máš i nějakou negativní zkušenost, co se týče lidí, které jsi potkal?

Určitě mám. Nezapomenutelný zážitek je pro mě ten, že když jsem se dvěma slečnami šel na vrchol Suchý, který měl být od nás půl hodinky cesty. Když jsme vylezli po skále na jeden vrchol, připadalo nám, že cesta trvala půl hodiny, zaradovali jsme se, že jsme na vrcholu Suchý. Poté jsme se podívali na značku, co je to za vrchol, a Suchý to nebyl, byly to Biele skaly.

Místní lidé byli velmi přátelští a rádi mi pomohli, když jsem potřeboval poradit cestu. Na druhou stranu jsem měl v Trenčíně takový divný pocit z lidí, když na mě zvláštně koukali. Vypadlo to, jako by nikdy neviděli nikoho s krosnou na zádech a nechtěli s ním mít nic společného. Ale to je jen můj názor, za negativní zkušenost bych to nepovažoval.

Přespával jsi venku nebo sis hledal ubytování? Přálo ti počasí?

Většinou jsem přespával někde v horských chatách, nebo v ubytovnách, které byly po cestě, ale jednou jsem spal i v lese, protože chata byla ode mě asi čtyři hodiny chůze, a to bych k ní došel až po půlnoci, takže jsem si nachystal spaní venku.

Počasí mi přálo hodně. Pršelo jen jednou v noci, když jsem byl v penzionu. Každé ubytování jsem řešil až na místě, protože jsem nevěděl, kam každý den dojdu. Skoro vždy jsem ho sehnal bez problémů, i když někdy až s pomocí místních.

Takový trek musel být fyzicky velice náročný. Měl jsi někdy chuť to prostě vzdát? Co tě v takové chvíli nakoplo k tomu, abys pokračoval dál?

Náročný byl, ale spíše psychicky, jak je tomu u náročnějších a trailových běhů s velkým převýšením. Chuť vzdát to jsem neměl, spíše potřebu zastavit a trochu si odpočinout. A jelikož mé moto je „Nikdy se nevzdej! Ničeho nelituj! A dělej jen to, co tě baví!“ vzdát se by nebyl můj šálek kávy.

Velká fyzická zátěž si žádá dostatek energie. Jakým způsobem ses na cestě stravoval?

Na celé cestě jsem se stravoval buď v horských chatách, nebo v pohostinstvích, když bylo potřeba. Také jsem měl s sebou dehydratované jídlo, různé energy tyčinky, sacharidové a proteinové tyčinky a také arašídová másla. Jídlo jsem volil hlavně na základě zkušeností a doporučení.

Energy tyčinky normálně používám hlavně u ultra běhů, takže jsem věděl, že i na tomhle dobrodružství pomůžou. Jelikož jsem i běžec, jím běžně i různé ořechové mixy na dodání energie, takže mě napadlo, že bych si s sebou mohl vzít ořechová másla.

Co jsi udělal jako první, když jsi dorazil zpátky domů?

Položil jsem krosnu na zem a začal vybalovat věci. Poté jsem oznámil přes sociální sítě, že jsem v cíli a sepsal emoce z celé cesty do pár vět: Nepopsatelný zážitek plný objevování, radosti při každém vrcholu, který jsem zdolal, dokonce i strachu o vodu.

Ale nejlepší pocit pro mě byl, když jsem si uvědomil, jaké mám štěstí, že vůbec můžu. Můžu chodit, smát se, prožívat krásné okamžiky. A tohle si hodně lidí ani neuvědomuje, že má tak obrovské štěstí, že může.

Co ti na celém tomto dobrodružství přišlo nejtěžší a nejobtížnější a jakým způsobem ses s tím vypořádal?

Nejtěžší pro mě bylo pondělní dopoledne. Měl jsem necelých jeden a půl litru vody a další místo, kde se dalo doplnit, bylo 12 kilometrů daleko. Vodu jsem si chtěl doplnit den předem ve studánce, ale ta byla zničená bagry, protože probíhala těžba dřeva. Poté jsem přespal venku a ráno jsem se vydal opět na cestu.

Moc jsem nejedl, abych nemusel moc pít. Z láhve jsem se napil každé 2 km, abych aspoň dodal tělu tekutiny, ale nejhorší byl pocit suchých rtů a potom i menší nevolnosti z dehydratace. Snažil jsem se dojít až k chatě, kde jsem si mohl doplnit vodu. Na chatě jsem si dal i pivo a asi hodinu seděl ve stínu, protože celou cestu s minimem vody jsem šel na slunku po hřebeni.

Čeho si naopak na této zkušenosti ceníš nejvíc, co se ti na tom nejvíc líbilo? Co nejlepšího myslíš, že ti tahle cesta dala?

Na této zkušenosti z pondělí si nejvíce cením toho, že jsem si mohl vyzkoušet, že člověk dokáže žít s minimem a pochopil jsem, že se vše děje z nějakého důvodu. Na celém treku se mi nejvíce líbilo dobrodružství z celé cesty, lezení po skalách na vrcholy a taky úžasné výhledy na krajinu. Cesta mi toho dala hodně, jak nové zkušenosti a zážitky, tak hlavně mi ukázala, že člověk dokáže opravdu hodně, když chce a jde si za svými sny, které mění v realitu.

Proč ses rozhodl podělit se o svůj zážitek právě s Myprotein?

Používám vaše produkty, zejména různé minerály, které tělu dodávám. Pomohly mi při přípravě na moji první padesátku, a jelikož se teď pomalu připravuji na další ultra běh, minerály doplňuji stále. Vaše sociální sítě také sleduji, takže jsem nabídku na rozhovor přijal hlavně z důvodu, že budu mít šanci ukázat více lidem, že sny se dají plnit a že člověk dokáže překonat různé překážky, pokud chce.

Máš v plánu podobné dobrodružství zopakovat, třeba zase na jiné trase?

Určitě mám! V hlavě se mi to jen hemží dalšími treky. Chci přejít Vysoké Tatry, možná se vydat na cestu do Santiaga, přeběhnout Velkou Fatru a taky se někdy ještě vrátit na Malou Fatru.

Jak bys motivoval ostatní, aby se nebáli vystoupit ze své komfortní zóny a třeba podnikli něco podobného?

„Pokud máš nějaký sen, jdi si za ním. Neřeš ostatní lidi, kteří se ti staví do cesty a hází klacky pod nohy, jsi silnější, než si myslíš.“ Určitě bych je rád motivoval vyprávěním z cesty a na závěr bych chtěl říct, že není nic lepšího na světě, než si sbalit věci do batohu a jít prozkoumávat nová místa, seznamovat se s lidmi, kteří absolvují podobné cesty a získávat nové zkušenosti do života.

Máte taky nějaké jedinečné zážitky? Věnujete se nevšednímu sportu? Rádi se o tom dozvíme! Kontaktujte nás na sociálních sítích a třeba příště napíšeme právě o vás!

Tomášovi tímto velice děkujeme a přejeme hodně štěstí do dalších dobrodružství. Pokud se o něm a jeho dobrodružstvích chcete dozvědět víc, sledujte ho na Instagramu (@timiphoto) nebo mrkněte na jeho blog www.timiphotolife.blogspot.com .

 

Žádné tagy v příspěvku



Nela Hoskovcova

Nela Hoskovcova

Autor a expert

Nela je studentkou oboru Sport, Exercise and Nutrition na Northumbria University v Newcastle upon Tyne, ve Spojeném království. Akademický rok proto tráví tam, ale ráda se na prázdniny vrací domů na Vysočinu.

Odmala se věnovala různým aktivitám – aerobiku, step aerobiku, józe a především závodně cheerleadingu/mažoretkám, kde kromě cvičení působila i jako jedna z trenérek mladších závodnic. Dnes je pravidelným návštěvníkem fitness center, kde se věnuje posilování, ale miluje i běh, plavání, cyklistiku a jiné druhy kardia.

Střípky ze svého života doma i v zahraničí sdílí na svém instagramovém profilu @nelinkah.


Dosáhněte Vašich cílů s Myprotein a ušetřete s našimi aktuálními slevami zde! KUP TEĎ